Je až k nevíře, kolik věcí nás odlákává od nás samotných. Místo toho, abychom se věnovali sobě a tomu v čem je nám nejlíp, jsme neustále zahlcování stresovými faktory, které nám brání být sami sebou. Normálnost, tedy být sám sebou, věřit si, žít svůj vlastní život, vědět, že hlavní hodnotu je láska, je vydáváno za podivínství či přímo vysmíváno, a to co je naopak s námi v naprostém nesouladu, na čem nerosteme (vrstvení povrchních zážitků a je jedno zda se to týká hromadění majetku a peněz, sexu, alkoholu, drog, sledování TV, sociálních sítí, youtubu) je vydáváno za normální. Stručně řečeno, žijeme v popleteném vnímání světa.
